Přidat odpověď

Já jsem se z Prahy odstěhovala na čtyři roky do manželova rodiště, když byly děti malé.
Není to žádná vesnice, ale příjemné město, měla jsem tam už i pár známých, příbuzenstvo z manželovy strany, je tam krásně, i celkem slušné obchody apod., nebyl problém se školkou, vlastně nebyl problém s ničím, protože tchyně byla tamní obvoďačka, takže já jsem byla "snacha paní doktorky" a když jsem něco potřebovala, vždycky to nějak šlo.
Tchyně je milionová, příbuzenstvo taky.
A stejně jsem si tam nezvykla, z maloměstského života jsem se mohla zbláznit a byla jsem moc ráda, když jsme vyřešili bydlení v Praze a mohla jsem se vrátit.
Je tedy ale fakt, že co já byla venku, měli jsme víkendové manželství, protože manžel pracoval v Praze a já tam byla přes týden sama. Ale nebyl to ten hlavní důvod. Mně prostě vadilo, že o mně všichni všechno věděli (a chtěli vědět), že v pět se všude zavřelo a pak chcíp pes, že ve školce jsme ráno museli být do osmi a to jsem ještě byla za tu divnou, protože tam všichni byli už v sedm... a že výprava do divadla byl dvoudenní výlet, který bylo potřeba zkoordinovat s tím, jak měla tchyně volno a mohla hlídat. (A to jsem ještě měla tu výhodu, že byla vůbec ochotná hlídat).
Takže jestli jsi hodně městský člověk, nebude to pro tebe asi jednoduché. Nemůžete to nějak dočasně vyzkoušet a nepouštět zatím zázemí v Praze?