U nás je to v klidu
. Jedině mě rozčiluje nejstarší. Ptž když by jemu někdo něco snědl/odepřel, bude dlouho uražený a nafouklý. Ovšem komukoli by cokoli snědl/zapřel bez mrknutí oka. Mladší děti zásadně volají i sourozence. Nebo se automaticky dělí. Nejstarší syn slyší naše volání a vidí na stole večeři, nají se v rychlosti sám a odkráčí, aniž by řekl ostatním, že jim to stydne. Leze mi občas na nerv
. A je to přesně ten důvod, kdy váhám, čím by si zrovna on zasloužil mít nějaké zásadní privilegium nad ostatními. Na děti jsem nechutně rovnostářská
.