Přidat odpověď

berte to jako odlehčené témaMáme čerstvě tři děti a reakce okolí někdy moc nechápu. Většina lidí na nás užasle kouká až zírá (je tedy fakt, že nejstarší dceři je scie pět, ale vypadá na tři, prostřední jsou dva + miminko). některé komentáře bych tesala do kamene, ale k založení tohoto tématu mne doslova "přiměla" sousedka - matka jedináčka, kterou jsem nedávno potkala na ulici jen se dvěma svými potomky a která na mě soucitně koukala a říkala věty jako "jéžíši, mě je vás tak líto... jak to zvládáte?..... to musí být hrozný..... jé, a vy máte takovýto (=sourozenecký) kočár, to musí být strašné...."
teda jako, je to náročné, mám trochu výčitky, že se žádnému z nich nemohu věnovat tak, jak bych chtěla a těm menším tak, jak jsem mohla nejstarší dceři, když jsem měla jen ji. Ale zas doufám, že jim to vynahradí ty sourozenecké vztahy, které já jako jedináček nezažila- taky doufám, že je uživíme bez nějakých větších omezení pro ně. A že se někdy vyspím. Ale jinak jsem moc ráda, že mám tři děti, i když jsem to neplánovala.
Ale fakt jsou tři fakt tak moc? A co když jich má někdo ještě více, to musí být asi teprve haló na ulici, ne?