Přidat odpověď

Pro mě taky není počet dětí o hadrech a mobilu. Dokonce ani o tom dělení, protože si dokážu představit, že dítko z větší rodiny může mít tendenci věci, co dostane, střežit, na rozdíl od jedináčka, který nepoznal sourozeneckou rivalitu a konkurenci.
Sourozenectví podle mě dá hodně co se týká vycházení s lidma a pak je to dobrý v dobách, kdy je potřeba postarat se o rodiče. Člověk na to není sám. Vím, jak je pro jedináčky okolo mě zatěžující vědět, že rodiče mají jen je a že na to jednou budou sami. Jasně, sám může být i jeden, ale ten jedináček má jistotu, kdežto sourozenci se vždycky nějak dohodnou a aspoň trochu si vypomůžou.
Mám výbornou ilustrující zkušenost co se týká vycházení s lidma. Na jedný praxi na VŠ jsme měli ve skupinkách po třech pracovat na určitým zadání. Šlo o to jít ven a cosi tam řešit. Všechny skupiny se toho nějak zhostily. Byla tam ale jedna skupina složená ze tří jedináčků. Ty lidi nebyli schopný spolupráce, ačkoli každý z nich sám o sobě byl fajn inteligentní osoba. Ale ve skupině tak nějak předpokládali, že se pojede podle nich... a předpokládali to všichni. Docela dlouho měli mezi sebou dusno i po skončení toho úkolu. Není to o tom, že by byli blbí, sobecký, nebo asociální, ale většina automaticky dostane pod kůži na jedné straně velkou odpovědnost a na druhé straně to, že je všechno podle nich. Myslím, že jedináčci to mají těžší.