Přidat odpověď

Mám na osmiletém gymplu tři děti, každého jinde.
Jeden dojíždí cca 35 minut, jeden 45, třetí 30. Čili takové dojíždění je běžné i v Praze, znám snad jen tři děti, co chodí na gympl pěšky.
Všichni jsou velmi spokojení, nedře nějak nadstandardně nikdo. Pracovat samozřejmě musejí, ale to považuju spíš za klad.
Dobré kamarády ze základky neztratili a získali naopak další, kteří jsou jim blízcí i zaměřením, úrovní inteligence, zájmy apod. Těch kamarádů ze základky, s kterými se už nestýkají, nelitují většinou ani oni a já už vůbec ne.
Jasně že neví, do čeho jde. Ale takové situace já osobně považuju spíš za podnětné. protože ve stejných kolejích stejně do konce života jet nemůže.
Takže pokud dítě na gympl chce, neřešila bych to vůbec. Už proto, že rozhodování o dalším životním směřování se posune až do věku, kdy už to nebude dítě.