Přidat odpověď

Tak já nevím, jak by vypadal...

Nejspíš bych nesměla na gympl jako moji sourozenci, ale pravděpodobně bych měla nějakou průmyslovku, pokud by mě na ni očař pustil...nebo možná ekonomku, která by mě nejspíš nebavila, stejně jako nebavila moji ségru.

Každopádně bych nešla studovat do Prahy, takže bych nepoznala svého muže.

Ale nejspíš bych vedla nějaký oddíl, s Pionýry jsem jezdila i po revoluci, bylo mi jedno, jak si říkají, podstatné bylo, co dělají. A to bylo oddíl od oddílu jiné, někde se doslova skautovala, jinde turistilo, jinde schůzovalo .

Možná bych měla cukání jít do SSM, ale to už by naši nejspíš zasáhli. Oni mě, po zkušenostech se sourozencema, nechávali zcela mimo politické vědomí, a já byla dost nezralá, abych si třeba v 15 dokázala udělat názor....no a rebel jsem nebyla nikdy.

Takže bych si nejspíš vzala někoho, kdo by mě chtěl, dělala cokoliv, co bych uměla, a nejspíš ani nepřemýšlela nad tím, že by to mohlo být jinak .