Upřímně, tam, kde jsem vyrostla, bych žít nechtěla. Je to děsná řiť
Jediná výhoda by byla, že tam jsou moji prarodiče a mohla bych za nima častěji.
Za místo mýho srdce považuju město, kde jsem vystudovala, ale odtamtud jsme se museli přestěhovat... Takže bydlíme v místě, kde jsem neměla žádný vazby... ale dá se to. Nejsem teda extrémně plachý typ. Začla jsem dobrovolničit v místním MC a ty známí už se nějak nabalili. Po třech letech se tu cítím vcelku dobře, ačkoli moje přání nebylo nikdy žít v týhle části ČR a ještě k tomu na maloměstě
Nakonec se nevýhody můžou stát i výhodama. U mě to tak bylo.