Přidat odpověď

Podle mě trvá tak rok a půl, než si člověk "vyšlape své cestičky" - aby zjistil, kde je dobrý řezník a kde pěkná zelenina a který zubař je hulvát a kam jít o víkendu a tak...
Kamarádi - no mám tři nejlepší kamarádky... jedna žije v Praze, jedna ve Vídni a jedna v Londýně (a já v Kalifornii ). To jsou ty "trvanlivé", s kterýma se můžu vidět jednou za dva, tři, čtyři roky a furt je to dobrý... pořád mám pocit, že jim můžu zavolat ve tři ráno, že mám průšvih a ony se mnou budou sedět na telefonu a řešit průšvih... přestože musí v šest vstávat do práce...

Místní kamarády - to obvykle trvá, chce to být otevřená novým možnostem, vymést vše co je k dispozici - od kroužků a zájmových činností až po různá pískoviště a dětské besídky a charitativní akce - jeden nikdy neví, na koho narazí. Třeba já se tady kamarádím s bratrancem mé virutální známé z Česka. Od ní už jsem neslyšela spoustu let (vždycky se jen dozvím od toho bratrance, když se zase vdá nebo rozvede ), ale s tím bratrancem se vídáme relativně pravidelně, máme společné zájmy a tak... prostě člověk nikdy neví, kdy narazí na toho nového kamaráda... jinou kamarádku jsem potkala na joze... respektive chodily jsme spolu asi rok na jogu, než jsme se daly do řeči... další kamarádku mi sehnala maminka - je to kamarádka sestry té maminčiny kamarádky ... a tak...