Přidat odpověď

Sluchová syntéza naskakuje dětem postupně... některým rychleji, některým pomaleji, musí to nicméně prostě naposlouchat. Mému nejstaršímu synovi naskočila skoro až po roce od okamžiku, kdy jsme s učením čtení začali (je v domácím vzdělávání). Hodně pomohlo, když jsem půlku baráku oblepila nálepkami s názvy věcí - police, dveře, myčka, židle, koš a tak. A on se tu syntézu učil tím, že si četl písmenka a věděl, co za slovo se z nich poskládá (protože nápis byl nalepený na té věci). Vypadá to tady u nás sice trochu děsivě a nemálo návštěv se opatrně ptá, kdo z nás má Alzheimera :)), ale osvědčilo se nám to.
Další, co doporučuju, je mluvit na něj tajnou řečí, ne říkat ahoj, ale a-h-o-j, a abys ho nestresovala, že to neví, tak hned dodat ahoj. Nechat ho přiřazovat slova k obrázkům (jednoduchá), hodně se používá, že třeba napíšeš slovo les, nad to les nakreslíš, a pak to rozstříháš na tři proužky (každé s jedním písmenem). Úkolem dítěte je složit slovo les, a ono si pomáhá i tím, že tam má ten obrázek, není tak stresované, že neví.
Stejně tak slovní fotbal je super.
Ale hlavně - trpělivost. Každému dítěti to jde jinak rychle.