Přidat odpověď

Problém je, že naše politická scéna je dlouhodobě, minimálně od vzniku ČEZ-u z popudu ministra Grégra, který se nikdy nevymanil z komunistické vize hospodářského rozvoje, tj. jen víc těžkého průmyslu, jen víc velkých elektráren apod., pod vlivem velkých energetických firem a těžkého průmyslu. Politické elity nám pod tímto vlivem léta vtloukají do hlavy, jak je zelená energie směšná, jací jsou ochránci přírody ekoteroristé atd., a že to jsou vlastně všechno takové srandičky, které si budeme moci dovolit, až na to budeme jednou mít dost peněz (názor, v zásadě převládající od odéesáckého ministra životního prostředí Bendy).

Ve skutečnosti dneska například sluneční energie i bez dotací není dražší než běžná, a je levnější než temelínská (která jde převážně na vývoz, což je dotováno domácími spotřebiteli). Stačilo by uvolnit nesmyslná administrativní omezení na propojení drobných producentů energie se sítí (stejně jako na soukromé využívání vlastní produkce - i když člověk není připojen do sítě, musí mít licenci na podnikání v energetice a přispívat na cenu síťové elektřiny, jakkoli rozhodně nepodniká). A nejspíš by stálo za to i místo úvah o novém Temelínu radši přemýšlet o větším propojení naší sítě s německou a využít impulsu, který teď německá konverze skýtá, a to zdaleka ne jenom z hlediska výroby a spotřeby elektřiny, ale hlavně z hlediska výroby příslušných zařízení, protože napojení na Německo by nám v tomhle ohledu mohlo posloužit podobně, jako v automobilovém průmyslu. Pak by podobné úvahy ve stylu buď-anebo byly dost možná bezpředmětné.