Přidat odpověď

Já své pocity neschovávám, ani před dětmi - když jsem naštvaná, tak jim to řeknu a řeknu proč, děti nejsou blbci, i samy mají kolikrát den blbec, takže vědí, že je nesmysl být pořád sluníčková. A navíc mi přijde, že když nic neskrývám a jde to ven, že se s tím snadněji a rychleji poperu. Svou vlastní rodinu ne, ale okolí už dokážu ignorovat bez toho, aby mě něco zasáhlo. Naučila jsem se to, je nutný se odosobnit a přestat si myslet, že to, co okolí dělá a co ti vadí, dělá proto, aby tě naštvalo.