A co třeba dítě adoptované krátce po narození? mezi ním a matkou taky devět měsíců nic "neprobíhalo", a pro něj je to stejně jeho máma. Mám ten případ mezi známými, jejich dcera je dnes už dospělá, o svém původu ví, ale mámu s tátou má jen jedny - ty adoptivní, a miluje je (a oni ji).
Takže bych to nedramatizovala, stejně jako jak tu někdo psal, že se na dítě v břiše musí mluvit, hladit, zpívat...
Nic proti tomu, taky jsem to dělala, ale nežijeme v utopii a spousta dětí se takhle prostě nevyvíjí. Pořád je lepší, když má mimino aspoň po porodu milující rodiče, pro které bylo chtěné (a hodně chtěné, v tomhle případě).