Přidat odpověď

Synovi jsou teda teprv dva, ale ven chodíme denně na několik hodin, minimálně obden jedeme na výlet - využívám hlavně PID, aby to moc nestálo, a snažím se malému udělat radost, tak se různě vozíme vlaky tunelama, přes mosty... a někam vždycky dojedem a pak jdem kolem 6 - 8 km (beru s sebou golfky, syn ujde tak polovinu, celé by to ještě nedal).
Třeba včera jsme šli podél Berounky do Dobřichovic, minulý jsme jeli do Klánovic a šli na lesní hřiště a sbírat houby, další výlet byl do Čelákovic, odkudjsme šli pěšky do Toušně, tam přes Labe, do Káraného a pak do Čelákovic zpět přívozem (ooobrovské nadšení z jízdy lodí), další výlet vlakem do Roztok, přívozem (opět nadšení) na druhý břeh a pěšky do Prahy...

Syna to baví pořád, protože ho učím dívat se na svět se stejným nadšením, s jakým se na něj dívám já. A když mě baví jásat nad bukvicema, protijedoucím vlakem, lodí, která jede pozadu, dělat kuk na jeřáb a baf na kormorány...tak jeho to samozřejmě strašně baví taky.
Ven se těší vždycky hrozně moc, je to pro něho za odměnu. Je to srandovní, ale občas mi to připomene, když mi výmluvně ráno přinese své botičky, jak mi kdysi náš pes nosil do ruky s prosebným pohledem vodítko