Přidat odpověď

shodou okolností jsem se potkala před dvěma týdny v Polsku se dvěma Brazilkami. Jednu z nich znám už delší dobu, je to velmi milá, skromná, vzdělaná paní. Druhá je PhD studentka, která hodně cestuje, hlavně po rozvojových zemích. Chtěli poznat něco nového a dva dny před odjezdem do Polska strávily v Praze. Praha je uchvátila, o Češích od zřízenců na letišti, řidiči v autobuse, prodavačkách se vyjadřovaly s velkým despektem. Prohlásily, že není možné, že i já jsem Češka:-((. Tohle já vidím jako problém - krom toho, že pořád se ještě většina lidí nedomluví jinak, než česky - a u autobusáka, který nabírá lidi na letišti to prostě JE problém, stejně tak jako u paní, která na hlaváku prodává lístky do metra - tak nejsou tihle lidé ochotni použít ani úsměv a ochotu domluvit se rukama nohama. Pohybuju se na akademické půdě a kolegové, kteří jezdí k nám na konference jsou opakovaně rozčarováni chováním lidí "venku" mimo univerzitu - v restauraci, na bazéně, v půjčovně aut...Pokud chci, aby byli účastníci konference spokojení, jsem nucena občas stavět Potěmkinovy vesnice a nenechat je pokud možno absolvovat jiný, než "řízený" program. Pak odjíždí - odlétají alespoň s pocitem, že na prd je u nás jen hromadná doprava.