Přidat odpověď

Jo..musím říct, že když se mě zeptal dvacetiletej prodavač kafe v kavárně po americku jak se mám a říkal mi křestním jménem, brala jsem to jako velký obtěžování, bylo mi to nepříjemný. Hlavně proto, že tohle fakt nesnáším. Nikdy jsem si na to nezvykla i když jsem kdysi pracovala v americký firmě. Vadí mi dotaz jak se máš bez toho, že by člověka zajímala skutečná odpověď. Tohle navrch úsměv a uvnitř samopal je celkem typický pro západní kulturu, preferuju radši českou přinasranost, je mi to bližší. Jsem ráda, že můžu lidem okolo sebe na tento dotaz odpovědět, hele mohlo by to bejt lepší, když to tak cítím.

Pro mě jsme melancholickej národ a bereme realitu tak jak je. Neválčíme, nejsme agresivní, raději si zašvejkujem a i tohle se mi líbí.

tož jsem prostě národní obroditelka