Přidat odpověď

"jsme protivní v základní komunikaci, v zahraničí se na pokladně dozvím:děkujeme vám za nákup a přejeme pěkný den nebo pěkný víkend nebo pěkné prázdniny, prodavačky komunikují se mnou jako se zákazníkem, v Čechách se vždycky baví mezi sebou a zákazník jakoby tam nebyl"

Rakkaus, ano, přesně tak.
A není to tím, že bych já někam přišla přednaštvaná s kyselým obličejem, naopak, já jdu s úsměvem a natěšená, a uzemní mě ignorance a nezájem druhé strany. Což je emocionálně vyčerpávající, jak už tu také někdo psal.
Kontakt s lidmi chápu tak, že by měl být primárně zdrojem pohody a dobré nálady, mě nezajímají problémy cizích lidí, to je věc, která se řeší v soukromí.
Když jdu na nákupy, najíst se do restaurace nebo něco vyřídit na úřad, nechci to mít znepříjemněné negativním přístupem lidí, které tam potkám. To je elementární neúcta a nevychovanost.
Já ten "falešný" americký úsměv nechápu jako pokrytectví, ale jako slušnost a úctu k lidem, které přeci nebudu na potkání zatěžovat svými nenáladami. Nepotřebuji nějaké bujaré přdstírání přátelství, ale korektní, vstřícný, pozitivní přístup.