Přidat odpověď

Zajímavý je, že třeba Vietnamci aj. asijci se přistěhují a asimilují se. Pravidla si dodržují nebo taky ne v rámci komunity, ale navenek se snaží, aby se jejich děti sžily s prostředím.

Jediný, kdo má neřešitelné problémy s prostředím, jsou muslimové. Velmi rádi přijímají požitky západní civilizace, aktivně se sem sunou, ale pak se chovají, jako kdyby k nim byla nepřátelská jen proto, že musí respektovat nějaké její zvyklosti.
Jiné národnosti praktikují třeba budhismus, ale nedělají kolem toho povyk, je to jejich soukromá věc, stejně jako Čech může věřit v cokoliv.

Já se obávám, za za kvílením o rovnoprávnosti je ve skutečnosti "svatá" snaha muslimů převracet na svoji víru a podmaňovat si svoje nemuslimské okolí. Oni to mají i zakotvené ve své víře.
Takže ve skutečnosti otázka nezní, jestli dvě muslimky smí mít hidžáb, ale jestli bychom časem hidžáb nemuseli mít my, kdyby jich tu bylo víc.

Mimochodem, nejsem znalec, ale když je někdo třeba přijatý na prestižní anglickou školu, kde se chodí v uniformách a tak, myslíte, že si tam taky zkouší prosadit hidžáb? Myslím, že by mu to nikdo nepovolil a když jsou ve škole určitá pravidla, přijatý žák je musí přijmout, nebo odejít.

Kdybych se já někam přistěhovala, snažila bych se přizpůsobit, v rámci komunity žila po svém, ve styku s okolím bych praktikovala jen to, co je v místní společnosti průchozí. Nečekala bych, že se společnost přizpůsobí mě, ale přizpůsobovala bych se já, protože bych se chtěla sžít, ne vymezovat proti okolí.