Přidat odpověď

Jejdamane, tak já to otočím jinak. Když by mi šlo o kejhák a někde mě přijali a ještě bych si materiálně polepšil, za sebe - byla bych vděčná a necítila potřebu se vymezovat.
Každý jsme ovšem jiný, pokud to budeš brát takhle, tak se na to dá říct, že když někomu otrne, začne mít roupy.

Jinak si nemyslím, že všem muslimům, co sem jdou, jde o život. Často pocházejí jen z bídných materiálních podmínek a v Evropě vidí zemi zaslíbenou. Už ale nejsou ochotni myslet stylem, že je něco za něco. Budu mít evropskou demokracii, budu mít vyšší standart, nebudu se tedy v krajním případě bát o život - a já dám za tato privilegie co té zemi? Potíže?
Opakuju, že je zajímavé, že jiní přistěhovalci nemají s asimilací s tímhle nejmenší problém, ať je jejich víra jakákoliv, prostě si jí praktikují v rámci komunity.

Bohužel vidím jistou paralelu s Romy, i když trochu jinak. Ti se taky nezařadí, i kdyby tu ještě žili tisíc let.

To jsou taková dvě etnika, se kterými jsou chronické potíže, s jinými ne. Ono je to prostě národní mentalitou, jestli mám v povaze pořád něco požadovat, nárokovat, vymezovat se, nebo jako asijci být vedený k pokoře, skromnosti.