Přidat odpověď

"Monty, špatně je dělat cokoliv, co toho druhého trápí, nebo v něm vyvolává špatné pocity.
Domov, manželství, kde jsou děti, má být zázemím klidu a míru a zavlékání práv jednoho, na úkor druhého, přesně tohle narušuje, dokonce i bez ohledu na to, že pro někoho jiného je to "v normě"."

Víš co? Můj otec se snažil celý život pokud možno nedělat to, co by maminku mohlo trápit. Takže přestal chodit s kamarádama na basket, protože jí to vadilo. Nestýkal se s kamarádkami, protože jí to vadilo. Netancoval na plesech s jinými ženami, protože jí to vadilo. Nestýkal se se svým otce, protože jí to vadilo... A přestože ho to všechno trápilo, ona se tvou radou neřídila ani dost málo. Vzbouřil se, když se zjistilo, že maminku trápí, když on tancuje se mnou na mém plese v tanečních.

Jestli je špatně dělat to, co druhého trápí, tak je zakladatelka v patové situaci. Když manžel pojede, bude ji to trápit. Když manžel nepojede, bude to trápit jeho. Jejich manželství se tedy patrně nedá udržet jako zázemí klidu a míru. Nebo to tvé tvrzení neplatí až v tak tvrdé formě a manželé by si měli vycházet vstříc vzájemně. Tzn. pokud zrovna teď je nějaký rozumný důvod (nikoli nikdy nemizící žárlivost zakladatelky na manželovu kamarádku), proč by manžel zrovna nikam jezdit neměl, pak by od něm bylo správné tu akci odložit na jindy. Jestli jiný důvod neexistuje, pak by zakladatelka měla přemýšlet o tom, co udělat pro to (ať už ona nebo manžel), aby si nepříjemné pocity z jeho výletu dodatečně nějak vynahradila.