Přidat odpověď

Definovat střední třídu jen na základě příjmů jde jen těžko. Jde o klasickou populárně novinářskou zkratku; snad i další doklad toho, nakolik je v českém prostředí rozšířené názorové, komentované zpravodajství oproti investigativnímu. Investigativní novinář se musí tématům věnovat hlouběji a neustále hledat i jiné než novinářské zdroje informací. Ale většina českých novinářů si vystačí s tím, co si přečtou v jiných novinách.

Ale k tématu: definovat střední třídu jenom parametry jednoho druhu - například finančního - nejde. Střední třída je určována i kulturními parametry, například stylem života, životními hodnotami - jež se liší země od země, ale obvykle jde o určitý komplex sdílený v rámci určitého regionu, v tom je důležitý například přístup ke vzdělání (i vzdělávání svých dětí). Rovněž sociálními parametry: například strukturou výdajů, potažmo pak i vybavením domácnosti apod. Dále je samozřejmě definována ekonomicky, ale zdaleka ne jen finančními parametry. Klíčovým hlediskem je druh zaměstnání a kvalifikace k tomu potřebná. To bylo původním významem onoho "středního" postavení, postavení mezi nižší třídou, která si vydělávala prací svých rukou, a aristokracií, která žila z rent apod. Dnes to znamená v zásadě pozici mezi vlastníky kapitálu, velkými vlastníky výrobních prostředků, a těmi, kdo jsou na těchto vlastnících silně závislí. Střední třída je tolik závislá není, buď proto, že je zaměstnána ve státní službě, v drobném a středním měřítku podniká, nebo je díky své kvalifikaci dostatečně pracovně mobilní, takže v zásadě může střídat zaměstnavatele spíše než dělník (pracuje na pozicích, které jsou víc odměňovány za osobní výkony, nebo je žádaným profesním specialistou apod.).

Samozřejmě, že příjmové ukazatele jsou důležité, i člověk pracující ve státní správě např. nemusí mít vysoký příjem, podnikatel nemusí mít stabilní nebo stabilně vysoký příjem apod. Je začínající učitel nebo lékař součástí střední třídy, když mnohá kritéria splňuje, ale příjmová ne? A, pochopitelně, rodič může být příslušníkem nižší (či vyšší) třídy, zatímco potomek třídy střední. Jako u mnoha jiných sociálních kategorií nikdy nelze stanovit ostré hranice, o někom víme, že do střední třídy určitě patří a o jiném, že tam nepatří, ale vždycky zbude dost skupin i jednotlivců, kteří splňují jen některé parametry, a jejich zařazení tam či onam pak bude věcí individuálního rozhodnutí.