Přidat odpověď

Možná - jen soudím na základě různých věcí, které v debatě zazněly - je to v přesvědčení, že vlastně "chlapi jsou takoví", žádným jiným výběrem to nebude lepší, tak si vezmu toho, kterého mám ráda, i když mu zase v téhle věci tolik nevěřím, a budu si ho kontrolovat. (???) Jedna z možností. U někoho třeba to, že ten partner má jiné kvality, které dotyčná považovala za důležitější a zase: má pocit, že v rizikové oblasti si ho uhlídá a všechno bude fajn.

Když uvážím, jak dlouho trvalo, než jsem potkala partnera, který mi vyhovoval a se kterým jsem byla ochotna pokusit se strávit život (já to plánuju na zbytek život a u něj tomu věřím, ač si uvědomuju, že jistá je jen smrt), musím říct, že to bylo přinejmenším stresující být pořád ta jediná nezadaná. A můj partner (stejně jako já) má samozřejmě taky mouchy, které pro mě jsou akceptovatelné, ale někdo jiný by je prohlásil za nepřijatelné.