Přidat odpověď

Cetla jsem ji. V detstvi (za totace) jsem videla i film, proto jsem si ted po letech knihu precetla. Nutila jsem pubertaka, aby si precetl take, kvuli letadlum a leteckym katastrofam, ale nezacetl se.


Nevim, jestli tu mam vyzrazovat spoil.

Nyni tedy pro ty, kteri chteji vedet (snad) pravdu:


Film byl samozrejme velmi pribasneny.
V knize vidime mladou divku, ktera mela stesti, nebot v dzunli zila roky s rodici- prirodovedci. Asi kazdej jinej by v dzungli zahynul. Ona presne vedela, jake ma prales ci dzungle zvyky, co znamenaji ty ktere zvuky. Vubec si neuvedomovala svoji statecnost, proste vedela, jak se zachranit, jak se ma drzet vody, vedela, ze nesmi na nic slapnout, nechala se unaset rekou, plavala. Reka ji pomohla. Hodne spatne bylo to, ze moc nevidela, pri havarii ztratila bryle. Kdyz pak cela zemdlena po dnech prvne uvidela lidske priznaky (lodku), myslela si, ze blbe vidi a ze blouzni. Navic je kniha psana jako vzpominky prokladane soucasnou cestou autorky do teto oblasti. Jsou tam i uvahy o jejim otci, ktery nebyl v havarovaném letadle, o tom, zda otec vlastne nelitoval, ze se zachranila jeho dcera, ze snad litoval, ze mu havarie vzala zenu. Mozna by snad dceru za zenu vymenil. Jsou tam naznaky - ktere uvidi pouze prirodovedec - toho, ze pro zachranu osob nebylo udelano vse, ze zrejme nekteri lide jeste mnoho dni po havarii zilo, ze je proste jen nenasli a moc brzy skoncili patrani.
Mam pokracovat?