No, já se teda přiznám, že jsem nechávala jeden čas přeskakovat své dejme tomu tříleté hyperaktivní dítě- přezuté- sedačku v autobuse. Prostě se postavila k tomu opěradlu ze sedačky za ním a přehupla ho po hlavě na sedačku před sebou a pak zase nazpátek. Seděli jsme vzadu a nikdo jiný tam nebyl. Byla to jediná šance, jak přežít cestu autobusem, druhá možnost bylo zmítající se a zběsile řvoucí dítě silou držet v náručí.
Ale je možný, že mě zakladatelka někde shlédla a šoupla si mě do sbírky.