Přidat odpověď

Zkusím postupně odpovědět
- výtahem jezdime pouze tam, kde jsou schody a nevyjedu po nich kočárkem
- mezi regály pouze pokud jsou dostatečně široké, jak pro kočárek tak pridavek na vsetecne ruce batolete
- v čekárně u lékaře se snažím zabavit a pokud možno neobtezovat řevem, např. po očkování rvalo nejmladší dítě i s prsem v puse - to jsou chvíle, kdy to musí okoli prestat, a pokud ne, jejich problém
- jízdě vlakem se vyhýbám, a nepokrytě závidím matkám mající dokonalé tiché dítě, a občas , jako teď zakladatelce, prejici, aby okusila mé ditka a zkusila ustát rádoby dobře míněné rady druhých
- rohlik v obchodě okusuje jen nejmladší, nesnezeny zbytek je v sáčku, zaplacen. Jednou manžel povolil,?ale nakupovat chodím já, a nakoupit se prostě musí
- v autobuse se sedí nebo stojí na podlaze u týče, a cestuji vybavena lentilkami, kterými zacpavam batoleti případné protesty. Nicméně jednou jsem jela, batole bylo tak šťastné, že jede busem, že vyskalo. Řidic to neustal, a pustil na plneo rádio do celého autobusu. Což já osobně považuji za bezohlednost, a ne to, že malé dítě projeví svou radost.

Jinak se snažím, aby děti druhe neobtezovaly. Ale jsou to děti, zijou, dýchají a já je kvůli některým individuim nebudu zbytečně buzerovat. Mantinely maji, a na jejich dodržování se trvá.
A omlouvám se za diakritiku, píši z tabletu.