Přidat odpověď

Ja to tedy chapu. Kdysi jsem sla s miminem (9,5 mesice) v manduce na prohlidku Belianske jeskyne. Doufala jsem, ze bude spat. Nespalo. Kdyz po zacatku zacalo knourat, sla jsem za pruvodkyni, zda by nas nepustila zpet ven. Mlada pruvodkyne (pochybuju, ze mela deti, presto mela pochopeni) me premluvila, at to zkusime, ze mi vzdy rozsviti usek napred, abych s nim mohla poodejit. Takze kdyz dite zaclo byt mirne nespokojene, poodesla jsem a uhoupavala. Jsem rada, ze jsem neodesla. Byla to nadhera, pani - Polka, co se me drzela na zacatku vypravy mela velke pochpeni a povidala mi o jejim podobne starem vnouckovi. Nakonec se z ni vyklubala sbormistryne a z casti vypravy profi polsky sbor, ktery v jednom dómu neplanovane zazpival nekolik skladeb. Jeste jsem si u toho pobrecela, jak krasne to bylo. A moc jsem ocenila, ze ani profi hudebnice me neodsoudila.