Přidat odpověď

Já tedy děti do vozíku nikdy necpala ani ne tak z ohleduplnosti k ostatním, ale nějak to nešlo dohromady s tím nákupem . Do vozíku, ve kterém by bylo dítě, by se prostě nevešel .

Navíc nákup s dětmi obecně mi přijde takový stres, že jsem to prostě nedělala. Holt za cenu, že se nakupovalo o víkendu, kdy mohl druhý rodič hlídat, nebo třeba v době, kdy jsem ještě neřídila a neměla auto, tak za cenu, že mě muž s dětmi dovezl do obchodního centra, pak dojel domů nebo s nimi někde byl, pak pro mě zase přijel. Později to řešily hlídací koutky. A ještě později doba, když byly děti na kroužcích nebo ve škole. Vlastně to je tak dodnes. Na nákup s sebou beru děti zcela výjimečně, i když už dávno odrostly tomu věku útěků a záchvatů vzteku, když jim člověk nekoupí to, na co si ukáží. To je spíš do toho obchodu pošlu samotné, když jde jen o pár věcí.

Co se týče bot a toho, co se z nich na vozík může nebo nemůže dostat, tak vzhledem k tomu, že se do vozíku dávají balíky nápojů nebo basy s pivem, které se válí všude možně, až tak to neřeším. Vlastně mi to přijde hloupé zase jen ve vztahu k vlastnímu nákupu...že by mi to dítě mohlo na něco šlápnout, že bude něco z toho, co kupuju třeba ožužlávat nebo že na něj spadne nějaká těžší věc, že nevím, kam třeba se sklenicemi a skleněnými lahvemi, aby to to dítě nerozbilo...

Obecně mi dávání dětí dovnitř vozíku přijde prostě zbytečné. Bylo období, kdy jsem jezdila po obchodech se dvěma plně naloženými vozíky, takže myslím, že dvě děti, když už bych to nemohla vyřešit jinak, bych asi řešila tím, že každé posadím do jednoho vozíku do sedátek. Mít je vevnitř mi přijde strašně nepraktické .