Přidat odpověď

Len ono se ale vůbec nemusí jednat o řvoucí dítě v letadle,hodně lidí je háklivých i na to,že si s dětma jenom tišším hlasem povídáš a už se z toho můžou pos....Vidím to v autobuse,jezdíme velmi velmi často trasu téměř 100 km dlouhou,a v buse si s dětma už většíma čteme,nebo povídáme,nebo hrajeme hry na notesu a patřičně komentujeme.Ale tiše.A občas se najdou lidi,kteří mají problém s tím,že si vůbec někdo dovolí v autobuse mluvit.Takže když to patřičně dají najevo,tak jim dám nějaké doporučení,jako třeba že mají chodit pěšky a nelézt do prostředků hromadné dopravy,když jim vadí jiný lidi,a dál se o ně nestarám.Nedávno jsem si taky musela poradit s borcema,co si mysleli,že nad ně není,měli jsme místenky a frajeři seděli zrovna na těch našich sedadlech,takže jsem je slušně požádala o místo,a nelíbilo se jim to,měli kecy a nechtěli nás tam pustit,takže jsem je musela zhurta vypakovat,jeden,který jim zřejmě dělal mluvčího,ještě byl drzej a přesunul se s tím,kdoví jakou laskavost mi neprokazuje,když nás tam teda pustí,a že kdybych neměla ty děti,tak by mi to neuvolnil apod.(nejednalo se o žádné mladíčky v pubertě,ale o chlapi už tak kolem třicítky).Když jsem mu řekla to co jsem mu řekla,zrudly mu snad i vlasy a s kecama se teda pánové uráčili se odebrat jinam.