Přesně tak.
Ta představa, že budu pracovat jen tak, jak se mi podle výše platu zdá vhodné, ve mně budí obavy. Kde je hranice?
Co když lékař, který mě bude zachraňovat po vážné nehodě si řekne, že za ten plat mu to nestojí, a že mi nebude dělat rentgen?
Co když si v teplárně řeknou, že za to mačkání čudlíků (si představuji, nevím, jak to tam dělají) dostávají málo a nedodají mi teplou vodu domů?
Tu hranici má každý nastavenou jinak, jeden bude spokojeně pracovat za dvacku, a jeho kolega se posadí s nohami na stůl a řekne, že pod padesát nemaká?