Přidat odpověď

Nemyslím, že na to je recept, a nemyslím, že se to stane samo. Ono je to hodně o náhodě, koho člověk potká a v jakém životním období... Děda s babičkou se potkali v autobuse, brali se po roce známosti a jsou spolu přes šedesát let poměrně spokojeně (z pohledu babičky prakticky první vážná známost, u dědy nevím). Táta s mámou se potkali v tanečních a vzali se po deseti letech - celý život spolu. Ségra prakticky totéž, jen ještě nežije tak dlouho, aby ji bylo možno úspěšně propagovat. Já byla do 25 let bez jakékoli známosti, pak jsem si dala rok s někým, koho jsme milovala, i když vůbec nesplňoval to, co jsem od chlapa chtěla (tím nemyslím majetkově, ale osobnostně), pak jsem se smířila, že asi budu v životě sama a v 27 jsem najednou potkala toho chlapa, se kterým se prima žije - mně vyhovuje a některým jiným nevyhovoval ani trochu.

Ty v těch příbězích vidíš nějaký společný prvek? No, možná to, že všichni měli nějakou představu, která nebyla příliš detailní, a když potkali člověka, který ji splňoval, kterého milovali a který miloval je, rozhodli se, dohodli se a trvají na tom... Ale že by tohle bylo něco jako návod, o tom dost pochybuju.