Přidat odpověď

Člověk, o kterém předpokládáš, že by ho práce ve fabrice zařadila mezi skuhrající negativisty, by si z té situace pravděpodobně nějak pomohl, buď by se naučil žít s tím, co má, nebo by si našel cestu k jinému živobytí ...
Neříkám, že člověka nemůže nic zlomit, určitě může, ale to, o čem se bavíme, je z velké části záležitost vnitřního nastavení a přístupu k životu (podle mě tedy).


Anett, tys tak hezký teoretik.
Skoro bych si typovala říct, že lidi žijící v závětří, když osud postaví do téhle situace, nenajdou svoji buddhistickou vyrovnanost, když budeš každodenně zažívat bezprávní jednání, že nemáš stabilní pracovní dobu, že se ti neproplácí přesčasy - takoví lidé, co na to nejsou zvyklí, se začnou spíš poseskládávat, pokud se jim nepodaří odejít.
Znamená to totiž nechat si líbit nedůstojné chování, špatný kolektiv, špatné šéfy...jak dlouho typuješ, že bys tam přežila s úsměvem na tváři a vyrovnaností ty?