Přidat odpověď

Ještě nedávno jsem tady řešila, co s neustálým nočním kojením. No, a teď nemusím. Kvůli zdravotním problémům mám léky, které kojení vylučují. Je to na čtyři dny plus další, než se léky vyloučí z těla. Jedu třetí den a odstříkávám (pořád míň a míň). Malej (za měsíc dva roky) to vzal překvapivě dobře. Myslela jsem, že se mi bude dobývat do výstřihu, pořádat hysterický scény a tak. Je fakt, že se chce víc mazlit a je trochu víc plačtivej. Ale včera večer už byl přetaženej a plakal, že chce mlíčko a já plakala taky. Je to pro mě těžký. Byla jsem hrdá na to, že ještě kojíme. Teď mám pocit, že jsem ho zklamala, nebo že jsem selhala. Navíc se ještě rozhoduju, jestli mám přestat úplně kojit. Přece jen, jsou mu skoro dva + už si zvykl, že se kojení nekoná + dává mi to určitou volnost + lépe se hlídá jinou osobou (hlavně teda tatínkem). Na druhou stranu mi nechce pít UM. Nikdy moc nedal ani jogurtům, tvarohům atd. Jí akorát tak puding. Vím, že musí mít určitou dávku vápníku. Za ty tři dny jsem do něj dostala tak půlku. Co vy na to? Skončily byste? Nebo vytrvaly? Díky za názory.