Žluťásku, přesně takový byl můj táta! Žel později se sám platonicky zamiloval do paní, která o sebe krásně dbala - lakovala si nohy, ruce, malovala se, barvila si vlasy... Když viděl mě prvně krásně namalovanou od kosmetičky, tak mi sám přinesl peníze ať si jdu koupit to čím mě namalovala (jsem nevýrazná blondýna)
Nevím proč, ale na manželce se mu malování hnusilo - já si myslím, že se mamka neuměla namalovat tak, aby se mu to líbilo.
Další paradox -švagr taky nesnáší malování, ale když jsem přišla na jejich svatbu rovněž namalovaná od kosmetičky, tak se mohl uchválit - tenkrát to dojalo i mého tátu a možná prozřel, jak omezený byl - hrozně se ho to dotklo, že ségře malování zakazuje i na svatbu a na jiných tím umí být takhle unesený. Sama tomu nerozumím