Přidat odpověď

to omezení, o kterém jsem psala, se týkalo pouze volnočasových aktivit.

Pokud je někdo zvyklý tyhle aktivity mít poměrně intenzivní a nehodlá se jich ani trochu vzdávat nebo z nich slevit nebo je modifikovat, tak by měl zvážit, zda vůbec chce mít děti/chce TEĎ mít děti.

Protože nezlob se na mě, ale přijde mi nedospělý přemýšlet v první řadě, komu dítě šoupnu, abych mohla žít úplně stejnej život jako před dítětem. Přeci starost o to dítě je hlavně povinností rodičů, a pokud nejsou nějak nemohoucí, tak by se s tím měli nějak popasovat a počítat s tím, že nějak to do jejich života přeci jen zasáhne.

Tím vůbec nemyslím, že by si neměli občas nechat pohlídat, a vím, že můžou nastat nečekané okolnosti (zůstane jeden rodič sám jako jediný živitel rodiny, bez toho druhého za zády byť i jen jako platiče alimentů a víkendového rodiče), ale pokud žádné mimořádné podmínky nenastaly a já nejsem ochotna po potřebnou dobu nést gro té zátěže společně s otcem dítěte sama a jen koukám, komu bych dítě šoupla, tak je otázka, jestli jsem vůbec na to dítě zralá.