Monty, mě nepřipadá dětinský si to přát, ale neustále omílat (a snad si to i myslet), že jiní to mají automaticky/snadno/zadarmo.
V podkresu je tam taková dojemná andersenovská postavička, která v kruté zimě, se zamrzající slzou na tváři, nahlíží do rozsvícených oken těch šťastnějších.
Přitom v reálu seš samoživitelka s dost nadstandartnámi podmínkami, děláš práci co tě baví, máš supr zdravého chytrého syna, relativně dost osobní svobody, i přítele který je ON.