Přidat odpověď

jj, zkus to - jednak budeš mít dobrý pocit že jsi to nedala úplně k ledu bez pokusu a druhak možná zjistíš to "proč" (se vaši s nimi nebaví).

Manželova rodina je celkem rozvětvená, jeho otec měl 3 sestry a maminka 2 sestry. Já je moc neznám, neb se nijak zvlášť nestýkají a maminka s tou jednou sestrou se dokonce jednu dobu hodně zle rozhádaly (ohl. péče o jejich vlastní maminku). No a manželův bratr se tuhle nějak pustil do rodinného mapování, chtěl si udělat něco jako kroniku, zajímaly ho hlavně staré fotky a tak, a vydal se na návštěvu po "tetách" a pratetách. No fotky a příběhy tak nějak i získal, ale taky zjistil, proč ty vztahy nejsou nijak zvlášť vřelé..... a ani on nemá potřebu je pěstovat nějak hlouběji a dál.

Já i manžel jsme ti starší ze sourozenců, čili jeho bratr ani moje sestra ještě děti nemají (a asi ještě nějaký čas mít nebudou, počítám že mezi našimi a jejich budoucími dětmi bude cca 10 let rozdíl), takže sestřenkování a bratránkování je asi taky mine. No co už nadělám. Tak si hlavně přeju aby měly každý své kamarády, to je důležité aby se necítili úplně sami, bez ohledu na to kolik má naše rodina členů a z kolika z nich se stýkáme. Babičky naštěstí máme, to je fajn, i naši sourozenci si občas "zahrají" na tetu a strejdu (tak dvakrát do roka, ale je to milé, zas tím jak jsou bezdětní tak to je fakt na jejich rozhodnutí jestli se našimi dětmi chtějí zabývat nebo ne, já v jejich věku na děti taky nijak zvědavá nebyla).