Přidat odpověď

M. tohle přesně mám na mysli, i když u tebe to vygradovalo ještě víc.
Pokud člověk ví, s jakými kartami asi tak bude končit - hlídání dětí, má třeba určitou práci, při které ví, že to nějak půjde - tak se prostě rozhoduje na začátku se známými údaji.
I tohle jsem ve svém příspěvku nastínila, že budu muset řešit některé věci a nejsem ještě tak daleko, abych to dotáhla zuby nehty. Navíc ta přerušení kdykoliv se u nás dělají z vážných důvodů, nevím jestli by byl vážný důvod nástup do práce uprostřed semestru a vzhledem k tomu momentální neslučitelnost se studiem.

Časem se to třeba v té práci utřepe, ale ze začátku člověk neví pořádně do čeho jde, takže u nové práce neodhadne, jestli ten počáteční náraz zvládne i s tím, dotáhnout alespoń semestr. A když se přecení, tak vybouchne a končí a veškerá dosavadní námaha jde do háje, nikoho to nezajímá.
To samé pokud by někam nastoupil, zrovna by začínalo zkouškové a že některé zkoušky jsou i u dálkařů ve všední dny - opět dovolenou nedostaneš a ve škole tvůj problém taky nikoho nezajímá.

Zjistila jsem prostě, že dálkové studium není v ČR ve skutečnosti dálkařům moc vstřícné - respektive ten dálkař musí mít stabilní osobní podmínky - stejná práce, děti - hlídání po celou dobu studia, jinak je to většinou malér.
U nás už taky docela dost lidí nějak dofackovalo třeba první semestr nebo prvák na kredity /nemají splněné všechny předměty, ale minimum předmětů nějak dohromady dali/ a přerušili, protože se u nich doma změnila nějak situace.
Já přerušení, pokud to není ke konci nepovažuju moc za řešení, většinou to ten člověk pak už nezvládne a odpíská, musel by mít kamarády ve vyšších ročnících na denním, protože když pak nastoupí do úplně jiné třídy - dělat si zase kontakty není lehké.

A ty kontakty jsou vysloveně nutné, jak vidím, jinak se člověk ani nedozví, co bylo na přednášce, které se nemohl zúčastnit, nedozví se drobné, ale důležité info.

Ve mě se to právě mele proto, že ještě nemám před finále, za chvíli budu snad v prostředku a pořád ještě je hodně času do konce.
Stejně jako u tebe M., je spousta pohyblivých faktorů ve hře - nástup do práce, aby pořád bylo hlídání dítěte alespoń tak, jako teď.
Já bohužel nejsem typ, co do něčeho dá dva roky dřiny a kdyby to mělo poslední rok zkrachovat, tak mávne rukou.
Takže tě plně chápu, máš před finišem, chtělo to ještě chvilku a teď absolutně nevíš, co dál.