Přidat odpověď

To je těžká situace, nedokážu radit, nejsem v tvé kůži, nikdy jsem to nezažila. Ale obecně znám spíš ženy, které interrupce litují. A to i ze zravotní indikace. Je to asi věc, se kterou se těžko smiřuje, zažila jsem jen spontánní potrat, a i to s psychikou zamává.
Žena to (většinou) cítí jinak, už od začátku bere zárodek jako svoje dítě, kdežto běžný muž se do toho asi takhle vcítit nedokáže. Neměla bych mu to vyloženě za zlé, ale zkoušela bych s ním co nejvíc mluvit.
Podle mě ve vaší situaci to není zase taková hrůza, byla bys doma o dva roky dýl, ale co je to v životě lidským? Ty děti byste měli pěkne při sobě, značka ideál, já bych do toho rozhodně šla, znám holku, co si rozmyslela interrupci až po nástupu do špitálu (taky neplánované třetí dítě), manžel si to rozmyslel tak nějak s ní, teď mají kluka jako buka a jsou strašně spokojení, myslím, že oba.