Přidat odpověď

moje první práce po maturitě byla pokladní v hypermarketu. Tenkrát jsem to cítila jako obrovskou prohru, chtěla jsem dělat něco úplně jiného, ale bez praxe mě nikde nechtěli. Zpětně to ale vidím spíš jako výhru, nakoplo mě to k tomu, abych se pokusila se životem něco udělat, což se povedlo. Mezi mými kolegy a kolegyněmi byla spousta lidí s maturitou a dokonce několik žen ve věku 50 plus, vysokoškolaček, které se po padesátce staly pro zaměstnavatele nevhodnými zaměstnankyněmi pro mladý a dynamický kolektiv. Jako pokladní jsem bohužel narazila na spoustu zákazníků, kteří měli pocit, že všechny prodavačky a pokladní jsou trubky, mně třeba jeden pán vynadal, že je vidět, že jsem se špatně učila, když neumím přečíst azbuku (záručák byl v ruštině a já nevěděla, kde ho potvrdit), přitom jsem ve škole ruštinu vůbec neměla. Jedné kamarádce (VŠ na brigádě) zase vynadala paní, kterou nenechala předbíhat ve frontě, že jí nebude poučovat nějaká blbá prodavačka, která to nikam nedotáhla.