Přidat odpověď

No sousedy... Jedná se o bandu 25-ti letých fotbalistů, co se schází v "klubovně", kterou máme přes ulici. To, že tam celé léto vyhrává hlasitá hudba, řvou tam, atd. přežiju. Ale že imrvére hází dělobuchy (někdy i do popelnice, aby to bylo co nejhlasitější), to teda přestávám vydejchávám. Budí mi to syna a oba psy se toho bojí. Když to začne, chtějí dovnitř, skáčou na okna a dveře, případně utíkají. Dnes opět. Nejdřív jsem pustila psy domů a pak šla uspat syna. Znova. Jeho uspat to teda není žádná sranda. Nejradši bych tam vlítla a dala jim všem po drž... ale malýho tu nenechám a navíc nejsem takovej typ. Manžel už tam párkrát byl, většinou byl odbyt slovy: to byl náš poslední (dělobuch) - HA HA HA. Vždycky teda přestali, ale druhej den to bylo znova. Je fakt, že snad dva nebo tři měsíce byl klid, ale teď od Mikuláše je to každej den. JEnže to nikdy není po desáté. Jsem už fakt vytočená. Co s tím?