Přidat odpověď

Jej, to zni hrozne, jak muže někdo byt takovy vyzirka?
Taky jsme od našich dostali spis tvrdou skolu, všechno pekne za své (parkrat nám naši něco zaplatili - třeba autoškolu, a pak následně o tom mluvili takovým tónem, ze nás se segrou naprosto přešla chuť si nechat něco platit od rodičů. Tak se snažíme na vlastní triko. U manžela mi to přišlo podobne, bydlel na intri a pak na private v posledním ročníku střední a pak odešel za praci. Takže jsem měla pocit, ze tohle ma tchyne pod kontrolou (jako ze si nerozmazli synky na mamahotel). Ale s mladším synem se ji to skoro podařilo, přesně to praní prádla a nošení jídla nahoru do patra.... Na jednu stranu chápu ze je to ekonomicky výhodnější (vařit pro vic lidi než pro jednoho), ale.... Ona mu fakt podstrojovala dost zvláštním zpusobem. Parkrat jsem na švagra nahodila otazku proč si to či ono nedělá sám, vetsinou přímo neodpověděl ale je fakt ze postupne se trochu probral (jinak hlavne on není flink na praci, spis naopak je to workoholik a zvládne hodne různých řemesel, jen takove ty klasické "domácí" věci ho krapet nezajimaly a ani na to jídlo není nějak hr, ve smyslu ze by se odbyl čímkoli, tak asi ho nechtěla maminka nechat padnout hlady ). No ale co ma přítelkyni tak ta ho polehounku odfiltrovala z mamincina vlivu, vaří sama atd, i kdyz bydlí u nich (švagra a tchána) v dome.

K původnímu dotazu - vyčítat to rodičům není dobra věc, ono jako rodič si připustit ze něco dělám blbe není jen tak, i kdyz "drobeckovi" uz bylo pětatřicet...... Takže spis po praktické strance to nějak zařídit aby to na tebe nedokehalo (bydlení zajištěné vlastní, nezávisle na rodičích a bratrovi, od rodičů ani od bratra nechtit nejlépe nic a bratrovi dat jasné najevo ze ty/tvoje rodina za nej horké brambory z ohne tahat nebudete, a rodičům říct ze jim osobne pomůžete, ale pomáhat jim s bratrem to uz ne.