Přidat odpověď

To asi jo. Pamatuju se, jak jsem chtěla aspoň postel se závěsem, abych měla soukromí - někam zalézt, abych měla klid. Ale naši, že by to vypadalo blbě a navíc - k čemu soukromí, na co ho asi potřebuju. Vytáčela mě ta absence soukromí tak, že jsem doslova utíkala z bytu a domů chodila od jisté doby jen na spaní - a pak jsem utekla natrvalo.
A je pravda, že když jsme my šli do baráku, tak první, co jsme zařídili, byl samostatný pokoj dcery, aby si oddechla, protože už taky byla v pubertě. I na koleji nebyla schopná akceptovat spolubydlící, takže si vyběhala jednolůžák.