Přidat odpověď

Já osobně za sebe musím říct, že další pubertu svého dítěte /které jsem měla hodně od sebe/ a další mě čeká, snáším lépe než tu předchozí. Došlo mi naplno, že s tím nemůžu nic dělat, jen to musím vydržet a doufat, že se dítě nezabije a nezničí si život. Už dávno jsem se přestala divit, že neslyší mé dobré rady. Sice si je neodpustím, ale nějak doufám, že k němu dojdou a vzpomene si na ně, až přijde čas - který ale ještě nenastal.
Jako horší vidím ufinancování potomka na školách ve věku, kdy sama budu mít problém se uživit.