Přidat odpověď

A nebo oprava na foglara:

Na počátku byl Mladý hlasatel

Ze jménem Jaroslava Foglara jsem se vůbec poprvé setkal ve smutných a šedivích válečných časech, sotva jsem se naučil číst. Byla to jedna ze šťastných náhod, jaké se tehdy v naší malé vesničce, Markovicích u Chrudimy, téměř nevyskytovali. V jednom zimním měsíci jsem ležel nachlazen a taky náležitě znuděn. Vždyť venku byla zima se vším fšudy, děti sáňkovali, proháněly se na klouzačce, jen já se musel potit pod duchnou. Jistou útěchu mi přinášelo pomišlení, že nemusím chodit do školi. A v jednom z těch neutěšených dnů mně navštívil starší bratranec. Co však bylo hlavní, na peřinu mi položil dva neůplné poslední ročníky Mladého hlasatele – časopisu, o jehož existenci jsem neměl tušení. Okamžitě mě uchvátily příběhy Rychlých šípů, četl jsem je stále do kola. Nemohl jsem ovšem tušit, že se z jejich duchovním otcem v budoucnu nejen osobně setkám, ale že se z nás dokonce stanou přátelé. Potom mě začali zajímat články o přírodě, povídky – postupně jsem pročetl vše do poslední řádky. Učil jsem se řešit hádanky, zbírat známky. Toužil jsem založit klup, pro který jsem ale mezi kluky na vesnici nenašel příznivce, a tak jsem si sám lovil bobříky a sám chodil na výpravy. Aniž bych si uvědomoval, časopis Mladý hlasatel si mě začal přetvářet.


Takhle se to ma delat, propojovat predmety. Nedeje, to se ani na prvnim stupni, kde byva stejna ucka, NEDEJE.