Přidat odpověď

Děkuju všem moc za reakce. Dopoledne jsem bohužel nakupovala (mmch Monty, tvoji knížku jsem si zrovna dopoledne taky koupila, dám si ji pod stromeček .-) ) a nemohla se zajímavé diskuse účastnit, ale teď u oběda jsem rychle dočetla.
Já v podstatě jsem v pohodě, lidé z okolí, myslím si, mě vnímají jako sebevědomou osobu, rozhodně ne žádnou puťku, pracuju s lidmi, znám tisíce příběhů a lidé mi je často sami svěřují. Spousta lidí tvrdí, že umím naslouchat, někdy snad i poradit.
Sama se sebou jsem si práce užila hodně, hodně jsem četla o tom, co jsem zažila, snažila jsem se najít a zpracovat různé důvody, opravdu funguju normálně, s manželem máme velmi stabilní vztah a troufám si říct, že naše děti vyrůstají v podnětném prostředí.
Já jsem opravdu jen ve stavu, kdy bych ráda zrušila ty flashbacky, kdy bych přestala mít pocit, že zavřu oči a vidím otce.
Těch zlých zážitků mám hodně, mám velmi blízkou kamarádku, která se mnou musí mít svatozář, ví, co se mi stalo, mohla jsem se před ní rozbrečet a vůbec. Na druhou stranu doufám, že i ona mě vnímá jako oporu a nejen jako někoho s problémem. No asi jo, jinak by se musela zhroutit.
Ten sex dnes není to nejdůležitější, jsou chvíle, kdy jsou mi manželovy doteky příjemné, ale jsem si uvědomila, že mám výčitky svědomí ze vzrušení. V cca 14 letech jsem totiž v jednom okamžiku, kdy otec dělal to, co normální otec dceři nedělá, cítila jsem jistý pocit vzrušení. Asi pobláznění hormonů, nevím, začala jsem v tu dobu dospívat, ten jeden okamžik byl příjemný. Byl to okamžik, ale od té doby nesnáším sama sebe. Cítím se odporná, špinavá, mám výčitky svědomí, že mě tělo zklamalo. Jako malá holka jsem počítala dny, kdy mi konečně bude 18 a já navěky vypadnu z domova a nikdy se tam nevrátím.
Tenhle pocit se těžko popisuje. Já si nedělám iluze o tom, že dostanu prášek, spolknu, zapomenu, přestanu mít špatné pocity, jo kéž by to tak jednoduché bylo. Já opravdu racionálně vím, že to vše bylo špatně, že se chovám, jak se chovám, protože mně nezbylo, než sama sebe vychovat a obrnit, vždycky tvrdím, že jsem jak kokos, napovrch tvrdý, ale uvnitř to teče. Já vím, že jako malá holka jsem se těžko mohla bránit, jen si říkám, třeba jsem to mohla více zkoušet. Jenže teď za mě mluví dospělá, jinak velmi duševně vyzrálá žena.