Přidat odpověď

krom zmiňovaného kolem sebe vidím ženské, které samy jakoby nedospěly, konkrétně naše panímáma. Sama týraná, jak svojí matkou, tak potom svým manželem, vdala se za prvního chlapa, jen aby utekla z domova, velmi brzy. Bez vlastní sebehodnoty, normou bylo bití, ponižování, vlastní muž ji zbil před svatbou, toho si pak vzala, aby ji celý jejich společný život ponižoval, a ona to pak na oplátku, když byl nemocný, dělala jemu. Jinak to neumí, sama se z toho nedostane. Pořád je v ní ta malá holčička, co potřebuje uznání a pochvalu, a protože se jí nedostává, resp ji neumí přijmout, protože se to nikdy nenaučila, šlape teď po druhých. Včetně vlastního syna, který se osamostatnil, což nejdřív těžce nesla, že jí ho cizí ženská "krade", a tak rezignovala tak, že jí jsou lhostejná i vnoučata, jediná, co má a mít bude. Druhého syna si pro jistotu v jeho téměř 40 letech uměle drží doma, před ním i před ostatními říká, že je pořád malé dítě, a jemu to tak samozřejmě vyhovuje, nemusí pracovat, protože ví, že maminka zaplatí. Neuvěřitelně patologické prostředí, do kterého jsem odmítla se přistěhovat, za cenu toho, že děti babičku skoro neznají. Vidí se 2x do roka, na naši žádost, že dětem babička chybí.