Přidat odpověď

Margaret, mám synka 8,5 a dcerku 8 měs a upřímě - synek od narození přesně to, co ty píšeš! Byl to texaský masakr motorovou pilou tak do jeho cca 3 let, možná 2,5... to byly ty nejhorší roky - nefungovalo na něj nic, co fungovalo na ostatní děti, řval, nespal, navíc je to nežravec a cholerik po tatínkovi = smrtící kombinace! Byla jsem na něj více méně sama - 0 funkčních babiček, tatínek raději imrvére v práci, aby ten řev nemusel poslouchat...RD byla hodně špatná... taky proto takový věkový rozestup mezi mými dětmi....
Nicméně je hodně chytrý, takže spousta stresových situací byla způsobena jeho frustrací z toho, že mozek je dál než tělo - to bylo strašné jak pro něj, tak pro mě.... Teď je úžasný, miláček, zlatíčko, ale občas mě dohání do varu tím, jak chce být velký a chová se jako puberťák - občas ho to chytne a to bych fakt . Na pubertu jsem fakt zvědavá - to bude ještě zajímavý.

Oproti tomu mrňavka je za ODMĚNU - od malinkata strašně hodný miminko, který je furt v pohodě a téměř nepláče, krásně spinká, teď na 8 měs začíná jíst sama rukou a odmítá se nechat krmit - to u mlaďase neznám, toho jsem krmila snad ještě v 5-ti letech! když ji dám na nočník, vždycky se vyčurá - fakt nechápu, jak jsem mohla porodit takhle odlišný děti!!! Holt ona je po mě, no
Zatím jsem s ní nezažila to, co u synka od prvních dnů - totální psychické i fyzické vyčerpání, které trvalo tak do jeho 4 let...

Takže podle mě nezáleží ani tak na věku dětí, jako spíš na povaze. Alespoň teda u mých dětí...