Přidat odpověď

Občas se mi stane, že zažiju okamžik a přeji si, aby trval věčně. Stalo se mi to před chvílí, kdy jsem objímala batole, předtím asi týden zpět na tanečním vystoupení starších dětí(syna a dcery), kteří byly na děkovačce v bílém a vypadaly jako andělé. Syn byl nejmladší (děkovačka byla vystoupením všech ročníků ZUŠ) a občas to kazil, to bylo na tom to úplně nejdojemnější.... přesto držel krok. A padaly mu kalhoty. Když zvedl ruce, koukal mu holej pupek.
Je úplně jedno, o jaký věk jde, já jsem někdy schopná je prohodit oknem, ale vím jistě, že obou těch pocitů si ještě užiju požehnaně, ať už u batolete, nebo u puberťáků.
Dobrou noc všem