Přidat odpověď

Já klidně připojím i to opačné - nejhůř je, když je zle a to kdykoliv, v každém věku, jakékoliv situace, kdy je potomek ohrožen.

Taky nemůžu tvrdit, že někdy bylo nejlíp a někdy nejhůř v závislosti na věku. I uřvanec největší se alespoň občas promění ve sladké miminko, i batole, téměř setrvale ohrožující svůj život pohybovými eskapádami umí příjemně překvapit nějakou roztomilostí, i ten potrhlý, bláznivý puberťák umí dát tu a tam najevo, že má své nemožné rodiče rád.....případně ocení nějaký jejich počin.