Přidat odpověď

V zásadě baví, celkově vzato je poměrně pestrá - mám období, kdy chodím, jezdím, mluvím s lidmi, s nimiž bych se jinak nesetkala, jako introvert a velmi málo družný člověk se v tom stále "učím chodit" a vidím, jaké dělám pokroky, pak jsou období, které vyžadujá spíše řízení celé věci, organizaci, pak ondobí víceméně rutiny a pao období tvůrčí práce a do toho čas od času vyjednávání, někdy prezentace - je to tak, že můj šéf si mne před lety sám vybral, našel a oslovil, já se na to asi hodím, ale vnitřně mně to nenaplňuje, i když mi to jde - pořád jsem si myslela a myslím si, že až děti ještě trochu odrostou, změním lokál - tenhle je totiž hrozně přívětivej k tomu, že mám děti, a to tam prosím skoro nikdo z kolegů žádný děti nemá.
Co mne štvě a někdy přivádí na pokraj vyhoření, jsou nekterý širší okolnosti, mám dojem, že někdy pracujeme okolnostem navzdory, někldy bývám už dost cynická a vyprahlá.