Přidat odpověď

Připouštím, že na mě se čeká.
Většinou teda, že se protáhne jednání předtím.

Ráno občas taky, když nemůžu najít místo na zaparkování, pak ho najdu moc daleko a malý zas až tak rychle nechodí. Ale je v kanclu asistentka, takže se omluví za mě s tím, že dorazím co nejdřív. Já se omlouvám ještě na chodbě a rovnou je zvu dál, bundu si sundavám a dítě odevzdávám už s klientem v kanceláři

Snažím se teda ráno zvát lidi na později, abych s jistotou dojela, ale opravdu se to semo-tamo nepodaří.
Přes den fakt nabíráme skluz - lidi jsou děsně ukecaný a většinou si podávají dveře.

Sem tam taky se protáhne soud a přijedu do kanclu později, než jsem počítala.

Je to holt taková divoká práce...